Roš chodešרֹאשׁ חֹדֶשׁ

Tóra přikazuje troubit na trubky a přinášet oběti „na počátku vašich měsíců“. Bible zmiňuje i sváteční hostinu na novoluní v době krále Saula.^1,2,3

Mišna popisuje výslech svědků, kteří viděli nový měsíc, a jeho slavnostní posvěcení soudním dvorem. Od pozdní antiky se kalendář určuje výpočtem.⁴

První přikázání daná Izraeli jako lidu se podle tradice týká počítání měsíců („Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců“). Rabínský výklad v tom vidí obraz obnovy: měsíc ubývá a znovu roste.⁵

Tradice spojuje Roš chodeš se ženami: podle midraše byly ženy odměněny za to, že nedaly své šperky na zlaté tele.

Ženy mají zvyk v tento den omezit některé práce; Šulchan aruch tento zvyk označuje za dobrý.⁶

Od 70. let 20. století vznikají ženské skupiny Roš chodeš pro studium a modlitbu, zvláště v liberálních a moderních ortodoxních prostředích.

Během prvních dnů měsíce se recituje kiduš levana („posvěcení měsíce“), požehnání nad dorůstajícím měsícem, nejčastěji v sobotu večer.⁷

Práce je dovolena. Půst se v Roš chodeš nedrží a neříká se tachanun. Někteří mají zvyk přidat k jídlu něco svátečního.⁸

Do Amidy a požehnání po jídle se vkládá Ja’ale ve-javo. Recituje se zkrácený Halel – zvyk, který Talmud popisuje jako obyčej, nikoli povinnost.^9,10

Z Tóry se čte Nu 28:1–15 (čtyři vyvolaní) a přidává se modlitba Musaf.^11,12

Šabat před novým měsícem se v synagoze měsíc ohlašuje (birkat ha-chodeš) s uvedením dne a času moladu.¹⁰

Symbolem je dorůstající měsíc, zobrazovaný v umění a na kalendářích.

Zvláštní pokrmy nejsou ustálené; někteří mají zvyk připravit sváteční jídlo.

Židovský kalendář se řídí měsícem. Když se na obloze objeví tenký srpek nového měsíce, začíná nový měsíc a slaví se malý svátek Roš chodeš.