Šabatשַׁבָּת

Šabat je jedním z nejstarších institutů izraelského náboženství. Tóra jej zakotvuje v Desateru ve dvou zněních: zachor („pamatuj“) v Exodu a šamor („zachovávej“) v Deuteronomiu.^1,2

Za Druhého chrámu se šabat stal výrazným znakem židovské identity v helénistickém a římském světě. Rabínská literatura pak podrobně rozpracovala jeho zákony; Mišna věnuje šabatu celý traktát Šabat a vyjmenovává 39 hlavních kategorií zakázané práce (avot melacha).³

Liturgie pátečního večera kabalat šabat (žalmy 95–99 a 29 a píseň Lecha dodi Šlomo Alkabece) vznikla v kabalistickém okruhu v Safedu v 16. století a rozšířila se do většiny ritů.

Exodus odůvodňuje šabat stvořením: „neboť v šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi… a sedmého dne odpočinul“. Deuteronomium jej spojuje se svobodou: otrok si nemohl dovolit odpočinek, svobodný člověk ano – a má jej dopřát i služebníkům a zvířatům.^4,5,6

Exodus nazývá šabat „znamením“ (ot) a „věčnou smlouvou“ mezi Bohem a Izraelem. Izajáš vyzývá nazývat šabat „rozkoší“ (oneg), odtud zvyk dopřát si o šabatu to nejlepší jídlo, oblečení a klid.^7,8

V židovském myšlení bývá šabat popisován jako „ostrov v čase“: člověk na jeden den přestává přetvářet svět a uznává, že není jeho vlastníkem. Moderní autoři (např. A. J. Heschel) hovoří o „katedrále v čase“.

Před šabatem se dům uklízí, vaří se do zásoby a lidé se slavnostně oblékají. Před západem slunce se zapalují nejméně dvě svíčky – podle výkladu odpovídají slovům zachor a šamor.

Páteční večer: modlitba v synagoze, doma píseň Šalom alejchem, u mnohých rodin požehnání dětem a přednes Ešet chajil (Přísloví 31) na počest manželky, pak kiduš, umytí rukou, požehnání nad dvěma chalami a slavnostní večeře se zpěvem zmirot.⁹

Talmud vypráví, že člověka z páteční modlitby doprovázejí domů dva andělé; na tento obraz navazuje píseň Šalom alejchem.¹⁰

Sobota: ranní bohoslužba se čtením týdenního oddílu Tóry (paraša) a haftary, polední jídlo (v aškenázských rodinách často čolent, v sefardských dafina či chamin), odpočinek, studium, třetí jídlo (seuda šliši) a nakonec havdala.

Podle Šulchan aruchu je zapálení šabatových svící povinností domácnosti; tradičně je zapaluje žena, není-li přítomna, muž. Obvykle se zapaluje 18 minut před západem slunce, v Jeruzalémě podle místního zvyku 40 minut.¹¹

Ortodoxní praxe dodržuje 39 kategorií zakázaných činností (melachot) včetně jejich rabínských rozšíření: nezapaluje se ani nezhasíná oheň, nevaří se, nepíše, neobchoduje, nepřenáší se ve veřejném prostoru bez eruvu; elektrické spotřebiče se nezapínají.^3,12

Při ohrožení života se šabatová omezení ruší (pikuach nefeš) – záchrana života má přednost.

Konzervativní (masortí) hnutí od 50. let 20. století v USA povolilo jízdu autem do synagogy a používání elektřiny; reformní judaismus chápe šabatové zákazy jako individuální volbu a zdůrazňuje odpočinek a společenství. Mnoho sekulárních Židů slaví jen páteční večeři.

Doma: požehnání nad svícemi, páteční kiduš, ha-moci nad chalami, po jídle birkat ha-mazon a v sobotu večer havdala.

Mudrci odvozují povinnost kiduše ze slova „pamatuj“ (zachor) – pamatovat se má slovy nad vínem.^13,14

V synagoze: kabalat šabat s písní Lecha dodi, večerní modlitba, v sobotu ranní modlitba s čtením Tóry, přídavná modlitba musaf a odpolední mincha. Ústřední požehnání amidy se o šabatu mění v požehnání o posvěcení dne.¹⁵

Dvě svíčky (v některých rodinách tolik, kolik je členů rodiny), kidušový pohár, dvě chaly pod ubrouskem a havdalová svíce s kořenkou.

Dvě chaly (lechem mišne) připomínají dvojitou dávku many, která padala v pátek, aby lid v sobotu nemusel sbírat.^16,17

Ubrousek přes chaly se vykládá různě: jako obraz rosy, která kryla manu, nebo jako ohled na chléb, aby „neviděl“, že kiduš nad vínem má přednost.

Talmud odvozuje povinnost tří šabatových jídel z trojího „dnes“ ve vyprávění o maně.^18,17

Šabat je jako týdenní svátek. Šest dní se pracuje a chodí do školy, sedmý den si rodina odpočine, sedí spolu u stolu, zpívá a nikam nespěchá.

Děti často pomáhají připravit stůl, zakrýt chaly a v sobotu večer držet při havdale pletenou svíčku. Rodiče jim v pátek večer žehnají – pokládají jim ruce na hlavu.