Slovníček židovských pojmů

Šabat, košer, kipa, minhag, halacha… Krátké vysvětlení pojmů, které se v židovském životě často objevují, s odkazem na podrobné heslo.

Alijaעֲלִיָּה: Doslova „výstup“: přistěhování Židů do Izraele. Stejně se nazývá i vyvolání k předčítání z Tóry v synagoze. Podrobně: Izrael
Amidaעֲמִידָה: Ústřední modlitba každé bohoslužby, pronášená vestoje a potichu. Ve všední dny se nazývá také *Šmone esre* („osmnáct“ požehnání). Podrobně: Modlitba a požehnání
Aškenázovéאַשְׁכְּנַזִּים: Židé středo- a východoevropského původu. Jejich tradice formovala i židovský život v českých zemích; tradičním jazykem byl jidiš. Podrobně: Aškenázové
Bar micvaבַּר מִצְוָה: Náboženská dospělost chlapce ve 13 letech, od níž je zavázán přikázáními. Obvykle se oslavuje vyvoláním k Tóře. Podrobně: Bar a bat micva
Bat micvaבַּת מִצְוָה: Náboženská dospělost dívky ve 12 letech. Podoba oslavy se liší podle proudu – od rodinné slavnosti po čtení z Tóry v neortodoxních obcích. Podrobně: Bar a bat micva
Brit milaבְּרִית מִילָה: Obřízka chlapce osmý den po narození jako znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahamem. Provádí ji *mohel*. Podrobně: Brit mila (obřízka)
Cedakaצְדָקָה: Dobročinnost, doslova „spravedlnost“. V judaismu nejde o dobrovolné gesto, ale o povinnost pomáhat potřebným. Podrobně: Komunitní život
Davidova hvězda (magen David)מָגֵן דָּוִד: Šesticípá hvězda, doslova „Davidův štít“. Jako obecný židovský symbol se prosadila v novověku; Praha patří k místům, kde se brzy objevuje jako znak obce.
Diasporaתְּפוּצוֹת: Židovské komunity žijící mimo Zemi izraelskou. V diaspoře trvají některé svátky o den déle než v Izraeli. Podrobně: Diaspora
Gojגּוֹי: Hebrejsky „národ“; v Bibli se tak označuje i Izrael. V pozdějším úzu znamená „nežid“ a může znít neutrálně i hanlivě podle kontextu.
Gut voch: Jidiš pozdrav „dobrý týden“, kterým se lidé zdraví po skončení šabatu. Hebrejsky *šavua tov*. Podrobně: Havdala
Hagadaהַגָּדָה: Kniha, z níž se čte při pesachovém sederu. Vypráví o vyvedení z Egypta a určuje pořadí večera. Podrobně: Pesach
Halachaהֲלָכָה: Židovské náboženské právo, doslova „cesta“. Vychází z Tóry, Talmudu a pozdějších kodexů; jeho závaznost chápou proudy různě.
Havdalaהַבְדָּלָה: Obřad na konci šabatu a svátků, „oddělení“ svatého času od všedního. Patří k němu víno, vonné koření a pletená svíce. Podrobně: Havdala
Hebrejštinaעִבְרִית: Jazyk hebrejské bible a liturgie, tradičně nazývaný „svatý jazyk“. V moderní podobě je úředním jazykem Izraele.
Chalaחַלָּה: Sváteční chléb, nad nímž se o šabatu a svátcích pronáší požehnání. V aškenázské tradici bývá pletený; tvar se mezi komunitami liší. Podrobně: Chala
Chamecחָמֵץ: Kvašené výrobky z pěti druhů obilí, které se o Pesachu nesmějí jíst ani vlastnit. Před svátkem se z domácnosti důkladně odstraňují. Podrobně: Kašrut o Pesachu
Chamsaחַמְסָה: Amulet ve tvaru dlaně, rozšířený hlavně v severní Africe a na Blízkém východě. Jde o lidový ochranný symbol, ne o náboženský předpis.
Chanukaחֲנֻכָּה: Osmidenní zimní svátek světel, připomínající znovuzasvěcení Chrámu za makabejského povstání. Každý večer se zapaluje o jedno světlo víc. Podrobně: Chanuka
Chanukijaחֲנֻכִּיָּה: Svícen pro Chanuku s osmi světly a pomocným světlem *šamaš*. Liší se od sedmiramenné chrámové menory. Podrobně: Chanukija
Chupaחֻפָּה: Svatební baldachýn, pod nímž probíhá židovský sňatek. Symbolizuje společný domov novomanželů. Podrobně: Svatba
Jahrzeit: Jidiš „výroční den“: výročí úmrtí blízkého podle hebrejského kalendáře. Zapaluje se svíce hořící celý den a říká se kadiš. Podrobně: Smutek a pohřeb
Ješivaיְשִׁיבָה: Škola pro studium Talmudu a halachy, tradičně ve dvojicích (*chavruta*). Doslova „sezení“. Podrobně: Studium Tóry
Jidišיִידִישׁ: Jazyk aškenázských Židů, založený na středověké němčině s hebrejskými a slovanskými prvky, psaný hebrejským písmem. Dodnes je živý zejména v chasidských komunitách. Podrobně: Aškenázové
Jom kipurיוֹם כִּפּוּר: Den smíření, nejposvátnější den roku. Je spojen s celodenním půstem, modlitbou a pokáním. Podrobně: Jom kipur
Kadišקַדִּישׁ: Aramejská modlitba oslavující Boží jméno, která odděluje části bohoslužby. Známá je jako modlitba pozůstalých, kterou se říká za zemřelé; vyžaduje minjan. Podrobně: Kadiš
Kašrutכַּשְׁרוּת: Soubor židovských pravidel o jídle: povolená zvířata, předepsaná porážka, oddělování masa a mléka. Míra dodržování se liší mezi rodinami a proudy. Podrobně: Kašrut
Ketubaכְּתֻבָּה: Svatební smlouva, tradičně v aramejštině, stanovující závazky manžela vůči manželce. Bývá bohatě zdobená. Podrobně: Svatba
Kibucקִבּוּץ: Kolektivní osada v Izraeli, původně založená na společném vlastnictví. První vznikly na počátku 20. století; mnohé se od té doby privatizovaly. Podrobně: Izrael
Kidušקִדּוּשׁ: Požehnání nad vínem, kterým se „posvěcuje“ šabat nebo svátek. Pronáší se na začátku sváteční večeře. Podrobně: Kiduš
Kipaכִּפָּה: Malá pokrývka hlavy (jidiš *jarmulka*) vyjadřující úctu k Bohu. Je to zvyk, nikoli biblický příkaz; nošení se liší podle proudu. Podrobně: Kipa
Košerכָּשֵׁר: Doslova „vhodný“: jídlo, které odpovídá pravidlům kašrutu. Používá se i pro předměty, například košer svitek Tóry. Podrobně: Kašrut
Ladinoלָדִינוֹ: Židovská španělština (judeo-španělština), tradiční jazyk sefardských Židů po vyhnání ze Španělska. Dnes je ohroženým jazykem. Podrobně: Sefardové
Macaמַצָּה: Nekvašený chléb z mouky a vody, který se jí o Pesachu na památku spěšného odchodu z Egypta. Podrobně: Pesach
Mazel tovמַזָּל טוֹב: Blahopřání „hodně štěstí“ při radostných událostech, jako je svatba, narození nebo bar micva. *Mazel tov* je aškenázská výslovnost, izraelská zní *mazal tov*.
Menoraמְנוֹרָה: Sedmiramenný svícen jeruzalémského Chrámu, jeden z nejstarších židovských symbolů. Je i ve státním znaku Izraele. Podrobně: Menora
Mezuzaמְזוּזָה: Pouzdro se svitkem pergamenu s verši ze *Šema*, připevněné na pravou zárubeň dveří. Vychází z biblického příkazu psát slova Tóry „na veřeje domu“. Podrobně: Mezuza
Micvaמִצְוָה: Přikázání; tradice jich v Tóře napočítává 613. Hovorově také „dobrý skutek“.
Mikveמִקְוֶה: Rituální lázeň s přírodní vodou, sloužící k obřadnímu očištění, například žen podle pravidel rodinné čistoty nebo při konverzi. Ponořuje se do ní i nové nádobí. Podrobně: Rodinný život
Minhagמִנְהָג: Ustálený zvyk určité komunity či rodiny. Proto se praxe aškenázů, sefardů a dalších v mnoha detailech liší.
Minjanמִנְיָן: Kvórum deseti dospělých potřebné pro společnou modlitbu s kadišem a čtením z Tóry. V ortodoxní praxi se počítají jen muži, v neortodoxních obcích obvykle i ženy. Podrobně: Synagoga
Mišnaמִשְׁנָה: První písemná sbírka ústní Tóry, uspořádaná kolem roku 200 v Zemi izraelské. Tvoří základ Talmudu. Podrobně: Studium Tóry
Mizrachimמִזְרָחִים: Židé z Blízkého a Středního východu a severní Afriky, například z Iráku, Íránu či Maroka. Liturgicky mají blízko k sefardům. Podrobně: Mizrachim
Parveפַּרְוֶה: Potravina, která není mléčná ani masná – například zelenina, ovoce, vejce či ryby. Lze ji podle kašrutu jíst s oběma. Podrobně: Parve a ryby
Pesachפֶּסַח: Jarní svátek připomínající vyvedení z Egypta. Trvá sedm dní v Izraeli a osm v diaspoře; jí se maca a slaví se seder. Podrobně: Pesach
Purimפּוּרִים: Veselý svátek podle biblické knihy Ester o záchraně Židů v Persii. Čte se svitek Ester, posílají se dárky jídla a lidé se převlékají do masek. Podrobně: Purim
Rabínרַב: Učitel a znalec halachy, který rozhoduje náboženské otázky a vede obec. Není to kněz a nezprostředkovává vztah k Bohu. Podrobně: Synagoga
Roš ha-šanaרֹאשׁ הַשָּׁנָה: Židovský Nový rok na podzim, den soudu a začátek deseti dnů pokání. Troubí se na šofar a jí se jablko s medem. Podrobně: Roš ha-šana
Sabraצַבָּר: Hovorové označení rodilého Izraelce, podle opuncie: zvenku pichlavý, uvnitř sladký. Podrobně: Izrael
Sederסֵדֶר: Slavnostní večeře první noci Pesachu (v diaspoře obvykle i druhé), probíhající podle Hagady. Doslova „pořádek“. Podrobně: Pesach
Sefardovéסְפָרַדִּים: Potomci Židů z Pyrenejského poloostrova, vyhnaných ze Španělska roku 1492 a z Portugalska krátce poté. Usadili se hlavně ve Středomoří, Osmanské říši a západní Evropě. Podrobně: Sefardové
Sidurסִדּוּר: Modlitební kniha pro všední dny a šabat. Znění se liší podle ritu (*nusach*) – aškenázského, sefardského a dalších. Podrobně: Modlitba a požehnání
Simchat Tóraשִׂמְחַת תּוֹרָה: Svátek „radosti z Tóry“ na konci podzimních svátků, kdy se dokončuje a znovu začíná roční cyklus čtení Tóry. V Izraeli splývá se Šmini aceret, v diaspoře připadá na následující den. Podrobně: Simchat Tóra
Sukaסֻכָּה: Provizorní chýše se střechou z větví, v níž se o svátku Sukot jí a pobývá. Připomíná přístřešky Izraelitů v poušti. Podrobně: Suka
Sukotסֻכּוֹת: Podzimní svátek stánků připomínající putování pouští. Jí se (a někdy i spí) v provizorní chýši *suka* a žehná se nad čtyřmi druhy rostlin. Podrobně: Sukot
Synagogaבֵּית כְּנֶסֶת: Místo společné modlitby, studia a setkávání obce. Jejím středem je schrána s Tórou (*aron ha-kodeš*) orientovaná k Jeruzalému. Podrobně: Synagoga
Šabatשַׁבָּת: Týdenní den odpočinku od pátečního soumraku do sobotního večera. Začíná svícemi a kidušem, končí havdalou. Podrobně: Šabat
Šabat šalomשַׁבָּת שָׁלוֹם: Hebrejský pozdrav „pokojný šabat“, užívaný od pátku do soboty. Aškenázové říkají také jidiš *gut šabes*. Podrobně: Šabat
Šalomשָׁלוֹם: Hebrejsky „mír“, zároveň běžný pozdrav při setkání i loučení.
Šavuotשָׁבוּעוֹת: Svátek týdnů, sedm týdnů po Pesachu, připomínající darování Tóry na Sinaji. Rozšířený je zvyk mléčných jídel a nočního studia. Podrobně: Šavuot
Šema Jisraelשְׁמַע יִשְׂרָאֵל: Základní vyznání víry v jediného Boha („Slyš, Izraeli…“, Dt 6:4), recitované ráno a večer. Podrobně: Šema Jisrael
Šchita (šechita)שְׁחִיטָה: Rituální porážka zvířat a drůbeže podle halachy, prováděná vyškoleným *šochetem* jediným řezem velmi ostrým nožem. Podrobně: Šchita a příprava masa
Šivaשִׁבְעָה: Sedmidenní období smutku po pohřbu blízkého. Pozůstalí zůstávají doma a přátelé je navštěvují, aby je utěšili. Podrobně: Smutek a pohřeb
Šoaשׁוֹאָה: Hebrejský název pro holokaust, nacistickou genocidu evropských Židů, při níž bylo zavražděno přibližně šest milionů lidí. Připomíná ji den Jom ha-šoa. Podrobně: Jom ha-šoa
Šofarשׁוֹפָר: Beraní roh, na který se troubí, nejznámější z Roš ha-šana a závěru Jom kipuru. Podrobně: Šofar
Šul: Jidiš výraz pro synagogu, doslova „škola“. Používají ho hlavně aškenázové; pražská Staronová synagoga je známá jako *Altneuschul*. Podrobně: Synagoga
Talitטַלִּית: Modlitební šál s třásněmi (*cicit*) na čtyřech rozích, nošený při ranní modlitbě. Kdo ho nosí, se liší podle komunity a proudu. Podrobně: Talit
Talmudתַּלְמוּד: Rozsáhlý záznam rabínských diskusí nad Mišnou (tzv. *gemara*). Existuje Talmud jeruzalémský a vlivnější Talmud babylonský. Podrobně: Studium Tóry
Tanachתַּנַ״ךְ: Hebrejská bible. Název je zkratka jejích tří částí: Tóra, Neviim (Proroci) a Ketuvim (Spisy).
Tfilinתְּפִלִּין: Dvě kožená pouzdra s verši z Tóry, která se při ranní modlitbě ve všední dny připevňují řemínky na paži a hlavu. Podrobně: Tfilin
Tiša be-avתִּשְׁעָה בְּאָב: Postní den 9. avu, připomínající zničení prvního i druhého jeruzalémského Chrámu a další pohromy židovských dějin. Podrobně: Tiša be-av
Tóraתּוֹרָה: Pět knih Mojžíšových, ručně psaných na svitku, z něhož se v synagoze předčítá. V širším smyslu celé židovské učení. Podrobně: Svitek Tóry
Tu bi-švatט״וּ בִּשְׁבָט: Nový rok stromů 15. ševatu. Jedí se ovoce a plody Izraele, v Izraeli se sázejí stromy. Podrobně: Tu bi-švat