Suka

Talmud uvádí spor: podle rabiho Eliezera šlo o „oblaka slávy“, která chránila Izrael na poušti, podle rabiho Akivy o skutečné stánky.²

Pobyt v křehkém příbytku bývá vykládán jako vyjádření důvěry v Boha a připomínka pomíjivosti majetku.

Suka nesmí být vyšší než dvacet loket ani nižší než deset dlaní, má mít alespoň tři stěny a střechu (s’chach) z odříznutého rostlinného materiálu, který dává víc stínu než slunce.^3,4

V suce se jí hlavní jídla a v tradiční praxi se v ní i spí; za deště nebo silné nepohody se povinnost ruší.^5,6

Kniha Nehemjáš popisuje, jak se navrátilci z babylonského exilu po přečtení Tóry stavěli suky na střechách, nádvořích a náměstích.⁷

Suka se zdobí ovocem, girlandami a obrázky. Rozšířený je zvyk zvát do suky symbolické hosty ušpizin (Abraham, Izák, Jákob, Mojžíš, Áron, Josef, David), který pochází z kabalistické tradice.