Náboženství, národ i kultura
Slovo judaismus označuje náboženství Židů. Židé se ale většinou chápou také jako lid – společenství se sdílenými dějinami a pamětí. Proto se lze setkat se Židy hluboce věřícími, tradičními i zcela sekulárními, kteří své židovství prožívají hlavně kulturně, rodinně nebo historicky.
Podle tradičního vyprávění začínají židovské dějiny praotci Abrahamem, Izákem a Jákobem a vrcholí vyvedením z Egypta a darováním Tóry na hoře Sinaj. Historické bádání tyto počátky popisuje odlišně a opatrněji; pro náboženský život je ale klíčové právě toto vyprávění, které se každoročně připomíná o svátcích.
Na světě dnes žije zhruba 15 milionů Židů; největší komunity jsou v Izraeli a ve Spojených státech, další mimo jiné ve Francii, Kanadě, Velké Británii, Argentině a Rusku. Život mimo Zemi izraelskou se tradičně nazývá diaspora.
Bůh, Tóra a Talmud
Jádrem judaismu je víra v jediného Boha – monoteismus. Nejznámější vyjádření najdeme ve verši, který se recituje ráno a večer: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden.“ (שְׁמַע יִשְׂרָאֵל, Šema Jisrael).1
Tóra (תּוֹרָה, „učení, nauka“) v užším smyslu znamená pět knih Mojžíšových, ručně psaných na svitku sefer Tóra, z něhož se v synagoze předčítá. V širším smyslu jde o celou židovskou nauku. Hebrejská bible jako celek se nazývá Tanach (Tóra, Proroci, Spisy).
Vedle psané Tóry tradice uznává ústní Tóru – výklad předávaný z generace na generaci. Mišna ji otevírá slovy, že Mojžíš přijal Tóru na Sinaji a předal ji Jozuovi a ten dalším generacím.2
Ústní tradice byla zapsána v Mišně (kolem roku 200) a rozvedena v Talmudu, rozsáhlém záznamu rabínských diskusí; nejvlivnější je Talmud babylonský. Na Talmud navazují halachické kodexy, například Mišne Tóra Maimonida (12. stol.) a Šulchan aruch Josefa Kara (16. stol.).
Přikázání, halacha a zvyk
Judaismus klade velký důraz na jednání, nejen na víru. Přikázání se nazývají micvot (jednotné číslo micva); tradice jich v Tóře napočítává 613. Týkají se modlitby, jídla, času, rodiny, poctivosti v obchodě i péče o chudé.
Halacha (הֲלָכָה, „cesta“) je souhrn židovského náboženského práva, jak ho vykládají rabínské autority. V ortodoxní praxi je závazná; konzervativní (masortí) judaismus ji také považuje za závaznou, ale připouští větší vývoj; reformní judaismus ji chápe spíše jako inspiraci pro osobní rozhodnutí.
Minhag (מִנְהָג) je ustálený zvyk určité komunity. Mnoho věcí, které lidé považují za „židovské“ – konkrétní jídla, melodie či podoba svatby – je právě minhag, a proto se liší mezi aškenázskými, sefardskými a dalšími komunitami.
Šabat a rok svátků
Šabat je týdenní den odpočinku od pátečního soumraku do sobotního večera. Tóra ho zdůvodňuje odpočinkem Boha po stvoření světa. Začíná zapálením svící a kidušem nad vínem, končí obřadem havdala. Míra dodržování se liší – od plného zákazu práce podle halachy po rodinnou páteční večeři.3
Židovský kalendář je lunisolární: měsíce se řídí Měsícem, přestupné roky ho sladí se Sluncem, a proto svátky „putují“ v občanském kalendáři. Den začíná večerem. Hlavní svátky stanovuje Tóra.4
Domov, rodina a kašrut
Velká část židovského života se neodehrává v synagoze, ale doma: u šabatového stolu, při sederu o Pesachu nebo při zapalování chanukových svíček. Na zárubni dveří bývá mezuza – pouzdro se svitkem s verši z Tóry.5
Životní cyklus provázejí obřady: obřízka chlapců, bar a bat micva při dosažení náboženské dospělosti, svatba pod baldachýnem chupa a truchlení se sedmidenní šivou.
Kašrut jsou pravidla o jídle. Tóra uvádí, která zvířata se smějí jíst (například savci, kteří přežvykují a mají rozdělená kopyta), a tradice z ní odvozuje také oddělování masa a mléka.6,7
V praxi se kašrut týká i porážky (šchita), oddělené kuchyně (Košer kuchyně) a certifikace (Certifikace a hechšer). Kategorie parve označuje potraviny, které nejsou mléčné ani masné. Míra dodržování se mezi rodinami a proudy výrazně liší.
Synagoga, rabín a náboženské proudy
Synagoga (hebrejsky bejt kneset, „dům shromáždění“, v jidiš šul) je místem modlitby, studia i setkávání. Pro společnou modlitbu s některými částmi liturgie je podle halachy potřeba minjan, deset dospělých; v ortodoxní praxi deset mužů, v konzervativních a reformních obcích obvykle i ženy.
Rabín není kněz a nezprostředkovává vztah k Bohu. Je to učitel a znalec halachy, který rozhoduje náboženské otázky, učí a vede obec. Modlitbu může vést i laik.
Od 19. století se vyvinuly náboženské proudy: ortodoxní judaismus (od moderní ortodoxie po charedské a chasidské komunity), konzervativní neboli masortí, reformní (liberální, progresivní) a menší proudy jako rekonstrukcionismus. Mnoho Židů se označuje za sekulární či tradiční, aniž by patřili k některému proudu.
Proudy se liší například v postoji k halaše, v roli žen v bohoslužbě, v jazyce modlitby a v otázce, kdo je Žid. V Izraeli je situace jiná než v diaspoře: rozdělení na „náboženské“ a „sekulární“ tam často vystihuje realitu lépe než názvy proudů.
Komunity a Židé v českých zemích
Během staletí se vytvořily kulturně odlišné komunity: aškenázové ze střední a východní Evropy, sefardové s kořeny na Pyrenejském poloostrově, mizrachim ze Středního východu a severní Afriky, jemenští Židé, etiopská Beta Israel a další. Liší se zvyky, výslovností hebrejštiny, melodiemi i kuchyní, nikoli základy víry.
V českých zemích žijí Židé od raného středověku. Praha patřila k významným centrům evropského židovství: připomíná to Staronová synagoga ze 13. století, působení rabiho Jehudy Löwa (Maharala) na přelomu 16. a 17. století a dnešní Židovské muzeum v Praze.8
Většina českých a moravských Židů byla zavražděna během šoa; mnozí prošli ghettem Terezín. Dnes v Česku působí několik židovských obcí sdružených ve Federaci židovských obcí, k nimž se řadí i menší liberální a další spolky.9
Kam pokračovat
Chcete-li začít od praxe, přečtěte si o šabatu v rodině, každodenní praxi a kašrutu. Přehled roku nabízejí stránky jednotlivých svátků, například Pesach nebo Chanuka.
Časté otázky
Je judaismus náboženství, nebo národ?
Obojí. Judaismus je náboženství, ale Židé se zároveň chápou jako lid se společnou historií a kulturou. Proto existují i Židé, kteří nejsou věřící, a přesto se za Židy považují.
Kdo je Žid?
Podle halachy (a tak to vidí ortodoxní i konzervativní judaismus) je Židem ten, kdo se narodil židovské matce, nebo kdo přestoupil k judaismu (giur). Reformní judaismus v některých zemích uznává i původ po otci, pokud je dítě vychováváno židovsky. Izraelský zákon o návratu používá ještě jiná kritéria.
Co je košer?
Košer (hebr. kašer, „vhodný“) označuje jídlo, které odpovídá pravidlům kašrutu: povolená zvířata, předepsaná porážka, oddělování masa a mléka a další. Pojem se používá i pro předměty, například košer svitek Tóry.
Co je šabat?
Šabat je týdenní den odpočinku od pátečního soumraku do sobotního večera. Začíná zapálením svící a požehnáním nad vínem, patří k němu společné jídlo, modlitba a v tradiční praxi zdržení se práce.
Jaký je rozdíl mezi Tórou a Talmudem?
Tóra je pět knih Mojžíšových, základ hebrejské bible. Talmud je mnohem pozdější rozsáhlý záznam rabínských diskusí, které Tóru vykládají a rozvádějí do praktických pravidel.
Musí se k judaismu přestupovat, aby ho člověk mohl poznat?
Ne. Judaismus nemisionaří a ke studiu, návštěvě synagogy či muzea ani k účasti na veřejných akcích není třeba být Židem. Konverze je možná, ale jde o dlouhý proces vedený rabínem a liší se podle proudu.