Historie a původ
Název chala חַלָּה označuje v Tóře podíl z těsta, který se odevzdával knězi. Tento příkaz (hafrašat chala) se dodnes symbolicky dodržuje oddělením malého kousku těsta; teprve později se slovo přeneslo na samotný sváteční chléb.1
Na šabatový stůl se kladou dva bochníky (lechem mišne) jako připomínka dvojnásobné dávky many, kterou Izraelité sbírali v pátek.2
Pletená podoba z bohatého vaječného těsta je typická pro aškenázské komunity střední a východní Evropy; v německých a některých středoevropských oblastech se pro šabatový chléb užíval i název barches (berches).3
Regionální varianty
Na Roš ha-šana se chala tradičně peče kulatá (často spirálovitá), někdy s rozinkami a medem; kruh bývá vykládán jako symbol koloběhu roku.
Sefardské a blízkovýchodní komunity mají vlastní sváteční chleby, často bez pletení a s anýzem nebo sezamem; vaječná pletená chala je primárně aškenázská tradice.
Hodí se k
Prameny
Primární prameny
- 1Numeri (4. Mojžíšova), 15:17–21 text ↗
- 2Exodus (2. Mojžíšova), 16:22–26 text ↗





