Desátý tevetעֲשָׂרָה בְּטֵבֵת

V devátém roce Sidkijášovy vlády, v desátém měsíci, desátého dne, přitáhl Nebúkadnesar s celým vojskem k Jeruzalému a oblehl jej.^1,2,3

Talmud řadí „půst desátého měsíce“ ze Zacharjáše k 10. tevetu.^4,5

Někteří středověcí komentátoři upozorňují na slova Ezechiela „zapiš si jméno tohoto dne“ a vyvozují z nich mimořádnou závažnost dne; uvádí se dokonce názor, že by se tento půst držel i o šabatu.⁶

Den nese sníženou slavnostnost: konají se kajícné modlitby a v Izraeli i vzpomínkové akce s recitací kadiše a žalmů.

Menší půst: nejí se a nepije od úsvitu do setmění. Další omezení Tiša be-av neplatí. Podle Šulchan aruchu se k půstu mají připojit pokání a sebezpytování, nikoli jen samotné hladovění.⁷

Připadne-li 10. tevet na pátek, postí se až do setmění a šabat se přivítá postní.

Anenu v Amidě, slichot, Avinu malkenu (kromě pátku odpoledne) a čtení Ex 32 a 34 při odpolední modlitbě, jako o ostatních menších půstech.⁸

Zvláštní pokrmy nejsou ustálené.

Před dávnými lety obklíčilo cizí vojsko Jeruzalém. Na tento den si Židé vzpomínají půstem. Je to první ze smutných dnů, které vedly ke zničení chrámu.